Historie plemene
Kořeny plemene britské kočky sahají do 19. století. Britové začali podle vytvořeného plemenného standardu, který popisoval krátkosrstou kočku mohutného peršanského typu, šlechtit ze svých domácích koček svou národní rasu. Vybírali zavalité, statné domácí kočky s hustým kožichem. Často je křížili s perskými kočkami, aby docílili lepší stavby těla a poté barevné rozmanitosti. Důležité pro šlechtění plemene byly hloubka a tón barvy srsti a očí. Zpočátku byla britská kočka chována pouze s modrou barvou srsti, která byla velmi žádána.
Až do roku 1976 se mohla ve Velké Británii každá domácí kočka stát britskou krátkosrstou kočkou, musela jen splnit stanovený plemenný standard. V roce 1981 došlo k oddělení britských koček od evropských a byl vypracován samostatný standard plemene.
Standard plemene
Britská kočka je středně velká až velká. Váží kolem 4 až 9 kilo. Do třetího roku život stále roste a dospívá. Hlava typové britské krátkosrsté kočky má být kulatá, masivní, se širokou lebkou nasazená na krátký, silný a svalnatý krk. Nos je krátký, rovný a široký, s lehkým prohnutím. Nesmí být ukončen stopem jako je tomu u perských koček. Brada je silná. Pro dospělé kocoury jsou charakteristické masivní "kocouří tváře" a celkově jsou mnohem větší než kočky. Malé uši jsou na špičkách zakulacené a posazené daleko od sebe. Oči jsou velké a kulaté, široce otevřené, daleko od sebe posazené, s barvou závislou na barvě srsti - modré kočky mají oranžové oči, colourpointi modré, stříbřité je mají zelené. Krátké a silné končetiny s pevnými, kulatými tlapkami nesou mohutné, dobře osvalené tělo. Tato postava se označuje jako "cobby".
Britská kočka má krátkou hustou, plyšovou srst s bohatou podsadou. Srsti se říká křupavá, není přiléhavá k tělu. Je tak kvalitní, že kočce nevadí zima ani jakékoliv nepříznivé počasí. Ocas je krátký a tlustý se zakulacenou špičkou. Kočka celkově působí podsaditě.
Povaha
Britská kočka je dobrosrdečná a klidná. Nebývá náladová. Je chytrá, snášenlivá, přátelská, ráda se nechá hladit, ale nevnucuje se. Má ráda společnost a s oblibou sleduje, co se kolem ní děje. Má ráda vyvýšená místa. Nepotřebuje divoké hry, ale uvítá podněty a potřebuje mít prostor ke šplhání a běhání. Je to poměrně tichá kočka.
Při srovnání s mnohými plemeny východního původu je to poměrně tichá kočka. Při správné socializaci vychází dobře s dětmi a poměrně lehce se sžívají s ostatními zvířaty i psy.
Péče
Krátkosrstý kožich britské kočky vyžaduje minimální péči. Postačí ji jednou týdně vykartáčovat, častější pročesávání potřebuje jen v době línání. Koupání není nutné, šamponování by naopak mohlo změnit strukturu srsti. Občas je potřeba vyčistit uši a zastřihnout drápky. Při stříhání drápků dáváme pozor na růžové lůžko. Pokud máte strach, přenechejte zastřihnutí drápků veterináři.
Krmíme kvalitní nejlépe čerstvou stravou. Maso lze doplnit granulemi.
Zdraví
Britská kočka je celkem dlouhověké plemeno, které se dožije i více jak 15 let. Vyskytují se ovšem nemoci, které těmto kočkám zkracují život. Je morální povinností každého chovatele se těmto nemocem v chovu vyvarovat, a proto se kočky na tyto smrtelné nemoci testují. Základními testy, kterými by každá chovná kočka měla projít, jsou testy na FIV - kočičí imunodeficientní virus, obdoba lidského HIV, dále FeLV - kočičí leukémie. Dalšími zákeřnými nemocemi, které postihuje britské kočky, jsou HCM, hypertrofická kardiomyopatie a PKD, onemocnění ledvin. Jsou to geneticky podmíněné choroby a britské kočky jsou bohužel také v rizikové skupině.
Barvy srsti britských koček
FIFe dnes uznává přes dvě stovky barevných variet britských koček. Nejvíce je bezpochyby oblíbená modrá barva.
Jednobarevné
Do této skupiny zařazujeme britské kočky s barvou černou, modrou, čokoládovou, lilovou, bílou, krémovou a červenou. Všechny tyto barvy srsti doplňují krásné oranžové oči, které musí být stejnoměrně zbarvené. Jen u bílých se mohou objevit i modré oči, někdy je jedno oko modré a druhé oranžové.
Želvovinové
Pokud je kočka jednobarevná, má být krémová nebo červená barva v srsti melírovaná, barvy se překrývají. Pokud je kočka navíc s bílou skvrnitostí, jsou žádané krémové nebo červené ohraničené skvrny v srsti, které nepřecházejí do základní barvy. Želvovinové mohou být pouze kočičky.
S bílou skvrnitostí
Bílá může být v srsti různě kvantitativně rozmístěna. Bikoloři mají bílou barvu rozmístěnou maximálně do 1/3 plochy srsti a v obličeji by měli mít obrácené V. Jako harlekýn je označována kočka s více než 1/3 bílé barvy srsti, van je kočka s pár flíčky na hlavě a barevným ocasem.
Kresbové
Kresby v srsti se vyskytují tyto: tygrovaná - mackerel, tečkovaná - spotted a mramorovaná - blotched. Kresby se vyskytují v základních plných barvách a mají být co nejzřetelnější.
Stříbřité
Jsou do nich zahrnované barvy kouřové (smoke), závojové (shell), stínované (shaded). Velmi zajímavé barvy vzniknou, když se stříbřité barvy snoubí s kresbou. Pak mluvíme např. o takzvaných "whiskas" kočkách.
Colourpoint
U britek se taktéž vyskytují akromelanické znaky. Tyto modroočky začínají mít velký úspěch. Koťata se rodí bílá a později se jim vybarvují hlava, tlapky a ocas. Mohou být s kresbou, plnobarevné i s bílou skvrnitostí.
Kočky z různou barvou očí se nesmějí křížit. Nelze tedy křížit zelenooké kočky s oranžovookými.
Dlouhosrsté britky
Občas se ve vrhu britských koťat objeví dlouhosrstí jedinci, i když oba rodiče byli krátkosrstí. Je to dáno geny z dřívějšího křížení s perskými kočkami. Objevují se zvláště v holandských liniích. Tyto dlouhosrstá koťata se dále k chovu britských krátkosrstých nesmějí využívat, rodokmen však dostane každé kotě po rodičích s průkazem původu. Mohou se vystavovat, ovšem ne jako britská krátkosrstá kočka. Ve felinologické organizaci FIFe britská dlouhosrstá kočka stále není uznaným plemen, a proto se na českých výstavách setkáte s dlouhosrstou varietou pod označením XLH - dlouhosrstá neuznaného plemene. Pod FIFe tedy může být jen posouzena, ale chovnost nezíská. Zatímco v dalších světových spolcích TICA a CFA je jejich rodokmen veden a standard je popsán. Tyto kočky bývají nazývány také lowlander, highlander či britannica.